Dědictví a dědické řízení

Dědické řízení postihne každého z nás. Dědické řízení probíhá v notářské kanceláři, tedy u notáře, kterého si nevybíráte Vy jako dědic, ale kterého pověří dle přesně daných pravidel soud. U většiny dědických řízení je přítomnost advokáta pravděpodobně nadbytečná, ale stále více a více se objevují případy, kdy zastupování dědice advokátem je zcela nezbytné.

Obzvlášť složité případy nastávají v okamžiku, kdy je dědiců více a nemohou se dohodnout na rozdělení dědictví, zvláště za situace, kdy smrt přijde náhle a zemřelý nepamatoval na napsání své poslední vůle. Dochází k rodinným soubojům, které obnovují dávno zapomenuté spory a rodinné křivdy. Nebo naopak zemřelý na sepsání poslední vůle pamatoval, ale – ať již vědomě či nevědomě – v takové poslední vůli Vás opomněl jmenovat a majetek odkázal mnohem vzdálenějším příbuzným či pouhým známým.

Někdy také takováto poslední vůle nebývá zcela jednoznačná, určitá, srozumitelná, mohou být nejasné až podezřelé i okolnosti, za jakých se sepisovala. Může se Vám dokonce stát, že Vás Váš vlastní otec či matka výslovně ve svém posledním pořízení vydědí, tedy vyloučí z možnosti po nich dědit, a to z důvodů často nepravdivých či zkreslených. Pak se otevírá prostor k prosazení svého práva na dědictví. Pokud neznáte svá práva či je neumíte prosadit, může se Vám snadno stát, že zkušenější či informovanější dědic, často zastoupený advokátem, získá na Váš úkor nezaslouženou majetkovou výhodu, což je zbytečné. Mnoha takovým situacím lze čelit a ráda Vám poskytnu své služby a pomoc na tomto poli.

Ne všichni odcházíme z tohoto světa jako majetní. Může se stát, že náš příbuzný byl chudý a nezbude po něm z právního hlediska téměř nic, pak si ale musíme dát o to větší pozor: musíme si ohlídat, aby dědictví nebylo zatíženo naopak nepěkným dluhem, například na platbách sociálního, důchodového a zdravotního pojištění, vůči svým obchodním partnerům, za poplatky na bydlení, telefon, pobyt v nemocnici apod.

S účinností nového občanského zákoníku od 1.ledna 2014 dědicům nyní hrozí, že od svého předka „zdědí“ povinnost uhradit dluh i nad rozsah skutečně nabytého dědictví (do 31.12.2013 platilo, že dědic odpovídá za dluhy zůstavitele jen do hodnoty nabytého majetku). Dědic se přesto může bránit. Kromě základní možnosti, kdy dědictví odmítne, může například požádat včas o takzvaný soupis pozůstalosti.

Nový občanský zákoník od ledna 2014 některá pravidla pro dědění mění. Bude dáván větší prostor skutečné vůli zůstavitele (zemřelého), člověk tak dostane ještě větší svobodu při rozhodování, co se stane s jeho majetkem po smrti. Advokát Vám může pomoci se rozhodnout, jakou právní formu dát tomuto svému rozhodování či pomoci s vyhotovením takovéhoto pořízení pro případ Vaší smrti.

Nejvyšší právní sílu v dědickém řízení má závěť, tedy „poslední vůle“ zůstavitele (tj.zemřelého). Místo závěti lze nově od 1.ledna 2014 pořídit i dědickou smlouvu nebo odkaz. Teprve pokud neexistuje závěť, nebo do ní nebyl zahrnut veškerý majetek, přichází ke slovu dědění ze zákona. Preferováni jsou přímí potomci a manžel(ka). Ale nehledě na obsah závěti musí dostat svůj „povinný díl“ takzvaní nepominutelní dědicové, tedy potomci zůstavitele. Jejich nárok se však od ledna 2014 snižuje. Nezletilý potomek má od ledna 2014 právo na tři čtvrtiny podílu, který by dostal při dědění ze zákona (pokud by neexistovala závěť). Do 31.12.2013 přitom šlo o celý podíl. Zletilý potomek má nově nárok jen na čtvrtinu zákonného dědického podílu (do 31.12.2013 se jednalo o polovinu).

Závěť musí mít písemnou formu (kromě zákonem stanovených výjimek týkajících se například války či živelné pohromy). Ovšem závěť nemusí mít formu notářského zápisu. Je platná i tehdy, pokud ji zůstavitel vlastnoručně napíše, opatří datem a podepíše (bez notáře i dalších svědků). Pokud by ji nenapsal vlastnoručně, musí ji každopádně sám podepsat a před dvěma současně přítomnými svědky prohlásit, že jde o jeho poslední vůli.

Zásadní novinkou od 1.ledna 2014 s novým občanským zákoníkem je skutečnost, že zůstavitel může v závěti uvést podmínku (například úspěšné ukončení vysoké školy) či příkaz (například opravit rodinný dům nebo povinnost postarat se o domácího mazlíčka).

Novou alternativou závěti od 1.ledna 2014 je dědická smlouva, která se může týkat maximálně jen tří čtvrtin majetku. Jde o dohodu dvou (resp. více) stran – na rozdíl od závěti, která je jednostranným projevem vůle. Výhodou pro potenciální dědice je fakt, že tuto smlouvu nelze jednostranně zrušit – na rozdíl od závěti. Dědická smlouva vyžaduje ale formu notářského zápisu.

Nový občanský zákoník od 1.ledna 2014 oživuje i možnost takzvaného odkazu. Zůstavitel díky tomu může určit, aby určitá osoba (odkazovník) obdržela určitou věc nebo věc určitého druhu nebo určitou pohledávku. Typicky půjde o relativně drobné věci (v poměru k celkové pozůstalosti), které však mají pro budoucího vlastníka (odkazovníka) citový či osobní význam (obrázek, kniha apod.). Výhodou odkazu je jeho neformálnost a tedy jednoduchost či rychlost. Odkazovník totiž není účastníkem dědického řízení a nemusí čekat, až klasičtí dědicové vyřeší své spory. Odkazovník není považován za dědice a neodpovídá tedy ani za případné dluhy zůstavitele.

Když neexistuje závěť (nebo dědická smlouva), nebo se netýká veškerého majetku, přichází ke slovu dědění ze zákona. Přednost mají zůstavitelovy děti a jeho manžel. V takzvané první třídě dědické posloupnosti dědí každý z nich stejným dílem. Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti. Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé třídě manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Manželovi náleží vždy nejméně polovina pozůstalosti.

Okruh osob, které se mohou stát dědici ze zákona, se rozšiřuje od 1.ledna 2014 ze čtyř na šest skupin. Nově jde například o praprarodiče nebo sestřenice a bratrance. Cílem je, aby majetek zůstal pokud možno v okruhu zůstavitelových nejbližších a jen zcela výjimečně jej zdědil stát. Zůstavitel ale může některé z potomků vydědit a připravit jej tedy o povinný díl, který by mu jinak náležel ze zákona. Vydědění je možné jen při splnění alespoň jednoho ze zákonem stanovených důvodů : potomek neposkytl pomoc ve stáří, neprojevuje o příbuzného zájem, byl odsouzen k trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin. Dále je možné potomka vydědit, když potencionální dědic je tak zadlužen nebo si počíná tak marnotratně, že tu je obava, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl.